Historie Bludovic a bludovického sboru

Počátek vzniku Bludovic

S největší pravděpodobností se datuje vznik Bludovic od prvního desetiletí 14. století. V souvislosti s poplatkem, který farnosti zasílaly papeži, o nich nacházíme zmínku r. 1335. Na konci 1. poloviny 15. století se v dějinách Bludovic objevilo jméno Bludovský (od pojmenování vesnice). Roku 1447 obdržel rod Bludovských od těšínského knížete Boleslava vrchní pravomoc nad Bludovicemi, a tak se stal jejich majiteli. V období reformace se Bludovští stali protestanty a obyvatelé Bludovic se vydali toutéž cestou.

Poslední kněžna z rodu Piastovců Alžběta Lukrecie, která vládla v letech 1625–1653, se nedokázala postavit kontra reformaci, částečně ji však oddálila. Po její smrti zůstalo v Těšínském knížectví ještě 70 šlechtických rodin, které se evangelické víry nezřekly. Rovněž vesnický lid zůstal reformaci věrný.

K utlumení evangelického nadšení povolal císař speciální Náboženskou komisi, která byla pověřena uzavíráním evangelických kostelů. Členy této komise byli např. fryštátský arcikaplan Václav Otyk a plukovník Abraham von Steinkeller. Měšťané i stavy protestovaly proti porušování lidských práv, ovšem bezúspěšně. Kostely byly uzavřeny od 21. 3. do 18. 5. 1654. Na našem území k nim náležely tyto chrámy: Třanovice, Těrlicko, Domaslavice, Soběšovice, Bludovice, Suchá, Albrechtice, Stonava a Karviná.

Započalo období náboženského pronásledování. Evangelíci byli násilím donuceni vyznávat katolickou víru. Špehování a domovní prohlídky za účelem vyhledávání náboženské literatury (Bible, Třanovského kancionál) byly na denním pořádku. Proto se evangelíci začali scházet v lesích a na horách k provozování tajných bohoslužeb, na něž přicházeli kazatelé z Maďarska a ze Slovenska. Ještě dnes si připomínáme ona tajná místa v Ustroni na Równicy, v Komorní Lhotce na Goduli, v Nýdku na Čantoryji, Lomné, v Lazech v lese Holotovci.

Teprve rok 1709 přinesl evangelíkům úlevu, a to na základě Altrandštadské smlouvy. Věřící požádali o pomoc švédského krále Karla XII., který se za jejich kauzu přimluvil u císaře Josefa I. Protože se však císař obával konfliktu s Karlem XII., podepsal s ním tzv. Altranštadskou smlouvu (místo podepsání Altrandštadt), na jejímž základě vydal císař povolení k výstavbě šesti kostelů. Kostely byly pojmenovány chrámy milosti. Jedním z nich je kostel v polském Těšíně na Vyšní bráně. Jde o největší kostel na Těšínském Slezsku. Těšínská farnost tehdy čítala čtyřicet tisíc sborovníků. Do této farnosti rovněž náležely Bludovice. Naši evangelíci se s radostí zúčastňovali bohoslužeb v kostele na Vyšní bráně, přestože k němu museli urazit tříhodinovou cestu pěšky.

K absolutní náboženské svobodě však bylo ještě daleko. Altrandštadská smlouva byla jen nepatrným ústupkem ze strany katolické vrchnosti, neboť i nadále přetrvávala šikana ze strany politické a církevní vlády, která kladla zásadní význam na katolickou výchovu dětí a mládeže. Nejednou bylo evangelickým rodičům násilím odňato jejich dítě a rodiče se ocitli ve vězení. Rovněž je znám proces se třemi evangelickými kněžími (pietisty), pracujícími ve vyšněbranském sboru, Steinmetzem, Muthmannem a Sassadiem, kteří v důsledku represí museli opustit habsburskou monarchii.

Přece jen však dozrál čas, v němž se evangelíci dočkali náboženské tolerance.

Bludovický sbor v letech 1782 – 1918

Roku 1802 získal sbor věrného duchovního, pastora Samuela Traugotta Barthelma, pocházejícího z Bielska. Šlo o člověka rozvážného, který se uměl přizpůsobit tehdejším těžkým pracovním podmínkám. První roky byly pokojné. Avšak červnem 1805 se nad krajem i sborem rozprostřely mraky nadcházející války, která vypukla v prosinci téhož roku. Těšínem pochodovala ruská vojska. 2. prosince 1805 vypukla bitva u Slavkova (Austerlitz). Druhého dne začala vojska pochodující rovněž Bludovicemi ustupovat. Vedle modlitebny bylo postaveno 5 vozů naložených střelným prachem a vojáci, třesoucí se zimou, si založili oheň. Důsledky tohoto činu by byly nedozírné, proto byly díky intervenci pastora a paní Seegerové vozy se střelným prachem převezeny do Datyň, odkud je odvezli 9. prosince. Po odchodu armády vypukla na Slezsku epidemie tyfu. Denně se konalo několik pohřbů. Některé rodiny zcela vymřely. Z důvodu epidemie se několik týdnů nekonaly ani bohoslužby. Teprve na jaře roku 1806 nastala změna k lepšímu, a to jak po stránce zdravotní, tak hospodářské. Ovšem ne na dlouho. Již roku 1808 vypukla následná epidemie (ospa), která měla za následek smrt 94 bludovických obyvatel, mezi nimi i dvou synů pastora. Roku 1812 řádila ve sboru červenka, o rok později nastaly velké povodně, jež zničily domy a veškerou úrodu. Nastala doba bídy a hladu.

Roku 1848 se Bludovicemi ještě jednou přehnala strašlivá epidemie tyfu, jejíž důsledkem byla smrt 174 osob. Mrtvé bylo doprovázeno na hřbitov bočními cestami. Ještě dnes se jedné z nich říká umarlonka. 28. 3. 1816 zemřela ve svých 80 letech vážená paní Karolína von Seeger, rozená Radotzká, vlastník bludovického majetku, které si bludovičtí obyvatelé hluboce vážili.

Práce v bludovickém sboru nebyla snadná. Rozsáhlý sbor, války, epidemie, živelné pohromy vytvářely duchovním těžké podmínky pro práci i život. Pastor Barthelmuss, nepřipouštějíc si nebezpečí, utrpení a námahu, vykonával, co bylo v jeho silách. Ještě na sklonku života dokázal ve svých sborovnících rozžehnout jiskru k přebudování chrámu (dostavba pavlačí). Protože věřících přibývalo, bylo zapotřebí dobudovat druhé pavlače. Stalo se tak roku 1840. Náhlou potřebou se stalo založení vlastního evangelického hřbitova. Do té doby byli totiž evangelíci pohřbíváni na katolickém hřbitově a poplatky za evangelické pohřby byly hrazeny na katolické faře. Roku 1843 daroval hospodář Górniak sboru pole, které bylo příslušným způsobem upraveno k pohřbívání. Území bylo ohrazeno, na čele hřbitova byla vystavěna brána, na níž byly nadepsány tři biblické citáty: hlavní: Blahoslavení jsou ti, kteří v Pánu umírají. (Zj 14,13); dva postranní: I wróci proch do ziemi, jako przedtem był, a duch wróci do Boga, który dał. (Kz 12,7); Oto wprowadzę w was ducha a ożyjecie. (Ez 37,5) Akt posvěcení hřbitova vykonal dne 13. 11. 1843 senior J. Schinke.

Roku 1847 zemřel po 45-leté vyčerpávající práci ve sboru pastor Samuel Traugott Barthelmuss. Jeho nástupcem se stal profesor Gymnázia v Těšíně Bernard Folwarczny (1816-1894), původem z Bludovic. Podmínky ve sboru byly v té době velmi příznivé. Roku 1848 nadešlo jaro lidu. Po zrušení roboty nastala celková náboženská svoboda. V roce 1849 vydal císař František Josef I. Konstituční patent (4. 3. 1849), garantující náboženskou svobodu. Od té doby se matriky na evangelických farních úřadech staly právoplatnými úředními dokumenty.

Svobodná možnost veřejného vyznávání víry umožnila našim evangelíkům vystavět věž a zavěsit zvony. 16. 7. 1850 byl pod stavbu věže položen základní kámen. V roce 1852 byla stavba dokončena a došlo k zavěšení zvonů, přivezených z Bílé. Slavnostní posvěcení věže, zvonů a hodin se uskutečnilo na sv. Bartoloměje (24. 8. 1852). Poté se započalo se stavbou nové patrové fary, protože stará fara byla v dezolátním stavu. Rovněž došlo k výstavbě školní budovy, v níž se nacházely dvě třídy a dva byty pro učitele. Náklady na všechny tyto objekty (věž, faru a školu) činily více než 20 tisíc rýnských. 24. srpen se stal pro bludovické evangelíky dnem, kdy si každoročně připomínali Památku založení sboru a kostela. Tak je tomu do dnešních dnů.

8. 4. 1861 byl vydán tzv. císařský protestantský patent, na jehož základě se evangelická církev zcela osamostatnila v řízení sborových záležitostí a církev přijala presbyteriálně-synodální uspořádání.

V Bludovicích byla zvolena první farní rada (presbyterstvo). Rovněž vznikala různá evangelická sdružení, organizovala se mládež, každý se toužil aktivně podílet na životě svého sboru. Evangelíci si začali uvědomovat vlastní identitu.

Činnost pastora Bernarda Folwarczného byla pro sbor velkým požehnáním. Zval věřící k naslouchání Božího slova, na jehož základě stavěl pohřební obřady (kázání, písně, modlitby). Křty se konaly většinou v neděli, nikoliv v průběhu týdne ve večerních hodinách po západu slunce, jak tomu bylo dříve zvykem. Rovněž vzrostl počet účastníků při vysluhování večeře Páně (ročně kolem 10000). V té době byl vybudován hřbitov v Životicích a kaple v Šenově. První bludovický hřbitov byl založen roku 1843 (byl však nedostačující). Po 50 letech byl vybudován druhý, tzv. nový hřbitov, jenž byl posvěcen 24. 8. 1893. Pozemek daroval tehdejší kurátor sboru Josef Pawlas.

Smrt pastora Bernarda Folwarczného (28. 1. 1894) naplnila srdce všech sborovníků hlubokým žalem. Jeho pohřeb se stal manifestací vděčnosti evangelického lidu.

Nástupcem Bernarda Folwarczného byl jeho syn Hugo (ordinován 21. 10. 1891). Protože byl chatrného zdraví, nedokázal sám unést všechny duchovenské závazky. Proto byl do sboru povolán vikář Jiří Kubaczka, který po několik let pracoval po jeho boku. Roku 1901 byl zvolen druhým pastorem sboru. V roce 1899 se oženil s Joannou Hessovou, s níž bydlel v domku zvaném Tarabówka. V důsledku sporů mezi sborem a rodinou Tarabů, věrně plnících funkci sborového kostelníka po dobu několika generací, se sbor, aby zamezil dalším nedorozuměním, rozhodl dostavět ke staré faře novou tak, aby tvořily jeden celek. V této budově tak mohli bydlet oba pastoři s rodinami.

Zdravotní stav pastora Huga Folwarczného se stále zhoršoval po psychické stránce, a proto se pastor rozhodl odejít z Bludovic do menšího sboru ve Frývaldově (Freiwald) na Opavském Slezsku. Po jeho odchodu se stal prvním pastorem Jiří Kubaczka. Druhým pastorem byl vybrán Josef Mamica z Pruchné, jenž do té doby pracoval jako vikář ve Starém Bielsku. V té době bylo Těšínské Slezsko ovlivněno náboženským probuzeneckým duchem. V mnoha sborech vznikala Křesťanská společenství, která v srdcích věřících probouzela touhu po hlubším kontaktu s Bohem. V roce 1906 se začala organizovat mládež, jež vytvořila Svaz evangelické mládeže v Bludovicích (SEM). Svaz si vytyčil krásný cíl: péče o křesťanskou společnost, společná četba Bible, společné modlitby, zakládání pěveckých sborů, uskutečňování čtenářských večírků a společných poznávacích výletů. Mládežová činnost značně oživila život sboru.

Válečné a meziválečné období

Roku 1908 opustil sbor pastor Jiří Kubaczka, který přijal místo pastora v Těšíně na Vyšní bráně. Ve sboru zůstal pastor Josef Mamica, jenž byl postaven před těžké politické problémy: vypuknutí 1. světové války (1914-1918), rozpad Rakousko-uherské monarchie, existence samostatného území Polska a Československa, územní spory o Těšínské Slezsko. 28. 7. 1920 se Vyslanecká rada ve Spaa rozhodla rozdělit Těšínské Slezsko na polskou a českou část (Záolží). Touto skutečností se Evangelická církev a. v. objevila v České republice. S tím souvisely i problémy týkající se národnostní a jazykové otázky. Pastor Mamica se velmi angažoval o zachování Slezska jako celku. Účastnil se nejrůznějších zahraničních konferencí a hledal oporu ve vlivných institucích. Setkal se však s nezájmem, proto se rozhodl opustit Bludovice a odešel do Poznaně, kde pracoval jako vojenský kaplan. Za 2. světové války zemřel v koncentračním táboře Mauthausen-Guse ve věku 62 let.

Nástupcem pastora Mamicy se stal pastor Karel Teper (zvolen 1920). Ve sborové činnosti mu byl nápomocen kandidát teologie Josef Firla, pozdější orlovský pastor. Roku 1928 byl do sboru dosazen vikář Rudolf Goszyk, který se v roce 1936 stal druhým pastorem sboru.

V té době se uskutečnila finančně nákladná rekonstrukce interiéru kostela (1925). Malíř Hrnčíř z Bohumína namaloval stropní malbu, znázorňující Nový Jeruzalém. Roku 1939 byly ve firmě Rieger-Krnov zakoupeny varhany, které i v současné době překvapují posluchače svým zvukem. Úspěšně se rovněž vyvíjela činnost Svazu evangelické mládeže a Sdružení evangelických sester.

Nad Evropou se opět rozprostřela mračna války. V Německu se moci ujal Adolf Hitler. Roku 1938 se Čechy a Morava staly součástí německého protektorátu, přičemž naše záolžní Slezsko bylo na 11 měsíců připojeno k Polsku.

1. září 1939 vypukla 2. světová válka. Německá vojska obsadila Polsko. Mnoho kněží bylo zatčeno nebo posláno do koncentračních táborů. Pastor Karel Teper našel práci v uhelné společnosti v Těšíně, pastor Rudolf Goszyk začal pracovat v krejčovské firmě Guňka v Bludovicích. Katecheta pastor Erik Cimala narukoval do armády, odkud se dostal do anglického zajetí, v němž se stal vojenským kaplanem polské armádní jednotky v Itálii a Anglii. Poté se usadil v Anglii (Cambridge), kde se později stal pastorem Polské evangelické církve a. v. v exilu.

V bludovickém sboru začal v té době působit německý farář Kornelisz Guttenberger, původem z Malopolska, jenž byl do funkce pastora jmenován německou vládou. Věřícím polské národnosti byl příznivě nakloněn, za což byl po nějakou dobu vězněn. Vykonával tzv. slezské bohoslužby. Na vlastní pěst vysluhoval večeři Páně v polském jazyce věřícím, kteří se ohlašovali v zákristii jako nerozumějící německy a zapisovali se na určené kartičky. Sborovníci si jej za tento čin hluboce vážili. Ve sboru pracoval v letech 1940-1945. Zemřel 14. 5. 1964 ve Furtenfeldu ve Styrii.

Vzpomeňme rovněž, že na farním úřadě byli v době války zaměstnáni i teologičtí kandidáti Vilém Firla z Horního Slezska, pastor Jan Fussek a tajemník sboru L. Raabe. Funkci pokladníka vykonával učitel Jindřich Krygiel, funkci varhaníka zastával učitel Andrzej Pawlas. V dějinách našeho sboru nelze opomenout Životickou tragédii. V neděli 6. 8. 1944 zavraždili němečtí vojáci 18 nevinných evangelíků a 16 katolíků jako pomstu za partyzánský útok na místního německého občana. Jako výraz úcty na zavražděné obyvatele byl na místě masakru vybudován památník.

Poválečná léta

Válka skončila 8. května 1945. Těšínské Slezsko (Záolží) se opět vrátilo do Československa. Bylo třeba vyřešit národnostní otázku v církvi, související s užíváním polského a českého jazyka na bohoslužbách (tisk české Bible a českého kancionálu).

Pastor Rudolf Goszyk se do sboru vrátil v květnu 1945. Faráři Karlu Teperovi byl znemožněn návrat z důvodu šovinistických výpadů vůči jeho osobě. Slezská národní rada vyslala do Bludovic faráře Františka Budinského, původem z Albrechtic. Později se administrací Bludovic zabýval pastor Jan Unicki z Komorní Lhotky, a to dle návrhu nově zvoleného seniora Josefa Bergera. V té době tedy v Bludovicích pracovali 3 kněží: Goszyk, Unicki a Budinský. Z iniciativy Budinského vznikla ve sboru Evangelická matice Třanovského.

V roce 1948 se z třineckého sboru vrátil pastor Karel Teper a Jan Unický odešel do svého dřívějšího sboru v Komorní Lhotce.

V letech 1949-1950 se od našeho sboru oddělili: Suchá, Stonava a Těrlicko, jež vytvořili samostatné sbory. Tím se počet bludovických sborovníků snížil o 6500 věřících, takže ve sboru zůstalo 3500 věřících.

V roce 1949 započala výstavby města Havířova, což ovlivnilo i životní styl našeho obyvatelstva. Roku 1955 odešel do důchodu pastor Karel Teper. Na jeho místo nastoupil pastor Karel Krzywoń, který byl roku 1961 zvolen místním pastorem. Pracovní podmínky ve sboru byly velmi nepříznivé. Komunistická strana, která se v roce 1948 ujala vlády, začala s realizací svého ateistického programu, tlumící náboženský život ve státě na minimum. Na školách došlo ke zrušení výuky náboženství, život církve byl narušován nejrůznějšími zákazy. Studium na vysoké škole bylo podmíněno účastí v programu ateizace. Havířov byl nazván socialistickým městem. Vládní úřady se vměšovaly do církevní politiky (majetkové činnosti sboru). Budovu bývalé evangelické školy na kostelním nádvoří převzal stát. K navrácení tohoto objektu došlo až po 30 letech (1992).

Kněží měli svázané ruce a častokrát jim byl odňat státní souhlas k výkonu funkce pastora ve sboru. Solí v oku byla straně práce s mládeží. V roce 1957 se pastoru Krzywoniovi podařilo založit česko-polský pěvecký sbor. Dřívější evangelický sbor se čím dál víc začal stavět na stranu PZKO, rovněž pěvecký repertoár se stával světštější. Naopak nový pěvecký sbor vystupoval zejména při bohoslužbách a církevních slavnostech.

V letech 1968-1987 působil ve sboru jako kurátor Adolf Jurczek, jemuž vždy ležely na srdci hospodářské záležitosti sboru. Roku 1969 byla obnovena kaple v Životicích. V roce 1977 byla v celém kostele provedena elektroinstalace a vlhké zdi byly vysoušeny za pomocí elektroosmózy.

Duchovní život sboru byl čím dál víc ohrožován ateistickým režimem. Tato situace se rovněž projevila na zdravotním stavu pastora Krzywonia, jenž svou 22-letou činnost ukončila vleklá choroba hlasivek. Léčení na nejrůznějších klinikách neumožnilo zlepšení. V říjnu 1993 odcestoval s manželkou do lázní Bad Liebenstein v Thuringenu, kde náhle zemřel (6. 10. 1993). Sbor se se svým pastorem rozloučil 16. 10. 1993.

V dřívějších letech a rovněž v době nemoci pastora Krzywonia pracovali ve sboru tito duchovní: Gustav Cienciala (1969 – náboženství), Lidie Szlauerová (1974-1975), Stanislav Piętak (1973-1979) a Kazimír Suchanek (1977-1979).

Po neúspěšných volbách pastora (1974) odešel pastor Stanislav Piętak do Albrechtic a pastor Kazimír Suchanek, rezignující z další práce v Bludovicích, do Těrlicka, kde se stal pastorem a později seniorem Dolního seniorátu. Do rozbouřené atmosféry sboru přišel farář Vladislav Volný, pastor v Orlové, jehož do Bludovic jmenovala církevní rada. Postaral se o to, aby ve sboru panoval pokoj. Svou systematickou duchovenskou prací dovedl sbor ke konsolidaci. Sborovníky motivoval k nové tvůrčí činnosti. V roce 1986 byl zvolen seniorem Dolního seniorátu. V letech 1979-1983 mu s prací ve sboru vypomáhal nově ordinovaný farář Vilém Szlauer.

Léta náboženské svobody

Koncem r. 1989 došlo k zásadním politickým změnám. V Evropě byl svržen totalitní komunistický systém. Euforie svobody zasáhla celý náš kraj. Církve se začaly plně angažovat ve své činnosti: organizování masových evangelizací, vznik nových sekcí, školení nových pracovníků. V naší církvi vznikla Slezská diakonie, která s velkým rozmachem započala uskutečňovat sociální služby. V současné době si SD připisuje na svůj účet vznik velkého počtu sociálních objektů a pracuje v mnoha střediscích po celém kraji. Svou práci rovněž zintenzivnila KS-SCH a Evangelické sdružení obnovilo svou činnost.

R. 1992 se naše Československá republika rozpadla na dva samostatné celky: Českou republiku a Slovenskou republiku. Od Slovenska jsme zůstali odděleni státní hranicí. Nutno vzpomenout i bolestný fakt týkající se rozdělení SCEAV, od níž se oddělila několikatisícová skupina evangelíků, která založila novou církev s názvem Luterská církev evangelická a. v. v České republice.

V čele naší církve stanul farář Vladislav Volný, jenž byl vybrán biskupem na Synodu (15. 11. 1991) a instalován v kostele v Bludovicích (26. 1. 1992). Volbou biskupa započalo nové porevoluční období naší církve: doba vytoužené sborové práce a výstavba nových sborových objektů.

V roce 1992 přišel do Bludovic diakon Bohdan Taska, jenž se stal pravou rukou biskupa. Seznámil se se sborem a získal jeho sympatie. Po několikaleté službě v Bludovicích a po získání úplného teologického vzdělání odešel do sboru v Oldřichovicích, kde byl zvolen pastorem a později seniorem. V témže roce byl na místním hřbitově pohřben biskup Wladislav Kiedroń.

Roku 1993 přišli do Bludovic Renata a Boleslav Firlovi, jež se po ordinacích (1993 a 1995) stali duchovními v naší církvi. Po několikaleté službě odešli do sboru v Komorní Lhotce, kde byli roku 2002 zvoleni do funkcí prvního a druhého sborového pastora.

Biskup Vladislav Volný se z titulu své funkce a nárustem práce v církvi zřekl závazků práce pastora v bludovickém sboru. V roce 1996 byl v kostele v Bludovicích ordinován jeho syn Vladislav Volný, který byl 4. 6. 2000 zvolen pastorem v Bludovicích. Pastor svou aktivitou získával sympatie sborovníků, zejména uprostřed mladé generace, které se hodně posvěcoval. Systematická práce s mládeží přináší pozitivní efekt do dnešních dnů. Roku 1999 byl presbyterstvem do sboru povolán farář Kazimír Suchanek, dřívější pastor v Těrlicku, který pomáhal mladému pastorovi se sborovou činností (bohoslužby, biblické hodiny a další funkce), a to do prosince 2009, kdy ukončil pastorační činnost a přestěhoval se do Stonavy. Zemřel 18. 6. 2019 v Domově seniorů Sarepta v Komorní Lhotce.

Po 20 letech usilovné práce v bludovickém sboru se pastor Vladislav Volný rozhodl změnit místo svého dosavadního působení. 23. května 2021 byl instalován pastorem ve sboru v Ostravě. Na jeho místo v Bludovicích nastoupila po 20-letém působení v Komorní Lhotce farářka Renata Firlová. Ta je v současné době administrátorkou bludovického sboru. Kompletujeme-li zasloužilé spolupracovníky (varhaníky, kostelníky, dirigenty), je nutné zmínit se i o našich kurátorech. Po odchodu zasloužilého kurátora Adolfa Jurczka se stal jeho nástupcem Josef Kolorz, který svou funkci zastával velmi zodpovědně. Zajímaly jej nejen hospodářské záležitosti sboru, ale především mu záleželo na jeho duchovním životě. Náhlá smrt (1997) přerušila jeho službu. Nástupcem Josefa Kolorza se stal Rudolf Volný, znající život sboru a orientující se velmi dobře v mimo sborových záležitostech. Kurátora Rudolfa Volného na jedno funkční období vystřídal sborovník Karol Klimsza, který svou práci vykonával velmi svědomitě. Poté se funkce kurátora opět ujal Rudolf Volný, který z důvodu závažné nemoci v roce 2020 z funkce rezignoval. Rudolf Volný působil ve funkci kurátora bludovického sboru 18 let.  Dlouhodobý kurátor sboru Rudolf Volný zemřel 21. 12. 2021. Současným kurátorem sboru se stal v roce 2021 Luboš Rajdus.

Hospodářské záležitosti v letech 1990 – 2021

Z hospodářských záležitostí se zmiňme o rekonstrukci dvou farářských bytů v budově dřívější evangelické školy (1994), o zavedení plynofikace v církevních objektech a pokrytí střechy kostela měděným plechem. V novém tisíciletí byla provedena výměna poškozených krovů střechy kostela. (2008-2009) K další velké investiční akci patřila obnova fasády kostela. Ve stejné době byla do kostelních lavic instalována elektrická topná tělesa (200 míst). Havarijní stav varhan vedl k rekonstrukcí celého nástroje, přičemž byla použita nová technologie elektrických magnetů. (2011-2015) Na kapli v Životicích byla vyměněna střešní krytina a částečně opravena její fasáda. (2015-2016) Ve farní budově došlo k realizaci nové elektroinstalace. (2017) V letech 2020-2021 se přistoupilo k celkové výměně oken kostela. V následujícím období se zvažuje o náhradní variantě vytápění kostela poté, co byly vyřazeny dva naftové kotle z důvodu bezpečnosti.

Připomínáme-li si dějiny našeho slezského evangelictví,
děkujeme laskavému Bohu za naše předky,
kteří nám evangelium o Kristu předávali.