Novoroční kázání pronesené
vojenským kaplanem Boleslavem Firlou
Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Núnovu, který Mojžíšovi přisluhoval: „Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám Izraelcům. Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi. Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanónu až k veliké řece, řece Eufratu, podél celé země Chetejců až k Velkému moři, kde zapadá slunce. Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s Mojžíšem, budu i s tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s tebou všude, kam půjdeš?“
(Jz 1,1-9)
Drazí shromáždění, bratři a sestry!
Slovo, které jsme slyšeli na úvod, zaznělo kdysi k Jozuovi a mohli bychom konstatovat, že zaznělo velice přímo, osobně a jasným způsobem. Stalo se to těsně před vkročením do nové země, před tím, než pro Izraelce začala úplně nová budoucnost, než se začala naplňovat nová perspektiva izraelského národa v zaslíbené krajině svobody. Právě tehdy jim Pán Bůh dal najevo, že do této země chce vkročit spolu s nimi!
Právě v té chvíli promluvil Bůh ke konkrétnímu člověku, který (jak se ukázalo už dříve) mu věřil a který měl jasný zájem o kontakt s Bohem.
Dnes stejný Bůh promlouvá také k nám. I my máme totiž před sebou (dá se říci) nový prostor a čas, který je pro nás zcela neznámý a nikdo z nás neví, co nás v tom novém čase čeká. Máme zřejmě nějaká očekávání a v hloubi duše věříme, že to bude dobrý čas (to si také v tomto období navzájem přejeme), ale nevíme, do jaké míry se tato naše očekávání naplní.
Přesto by bylo dobré, aby – jak to kdysi hezky řekl jeden můj známý – naše očekávání bylo evangelické – tedy aby se neodvíjelo jen od toho, co bylo, ale ve všem, co přijde, navazovalo na dobrou zprávu našeho Spasitele, na evangelium.
Pojďme se tedy na tuto skutečnost společně podívat. Pojďme se podívat na to, co nám chce dnes Bůh skrze své slovo položit na srdce.
To první, co před vstupem do nové etapy života dává Bůh Jozuemu najevo, je jeho postoj:
1. Budu s tebou a neopustím tě.
A já jsem si při těchto slovech uvědomil, že přijmout toto Boží stanovisko, toto Boží zaslíbení, vždy znamená totéž, člověk totiž může v těchto slovech objevit dobrý základ pro jakousi životní stabilitu, může si uvědomit, že v Bohu má svůj pevný, záchytný bod.
Je to totiž tak, že od začátku do konce svého života toužíme po tom, aby při nás někdo stál. A jen ta obyčejná blízkost (pouhá blízkost člověka) mi dává jasné znamení: nejsem sám, nejsem ztracený, zapomenutý. Mám se o koho opřít. Možná na to tak trochu zapomínáme, možná zapomínáme i na jiné věci, např. na to, že život není jen neustálá honička. Často nám chybí čas dokonce i na to, abychom pochopili, že vlastně nic nemusíme. Ale čas nám nikdo nebere – této drahocenné komodity se totiž vzdáváme my sami (a často dobrovolně). Dovolme si tedy přibrzdit, zastavit se. Dovolme si sváteční den opravdu světit! Často nám totiž právě toto chybí!
Nebo jinak – každý vědomě nebo podvědomě hledá jakousi vnitřní rovnováhu, harmonii a pokoj, ale realita je taková, že v plánech na další dny počítáme jen s aktivitami a námahou. Žádný nádech, žádný výdech, často není čas ani na to, abychom zvážili, jestli celá ta lopota a akční vypětí má opravdu význam.
Avšak ten, který nás stvořil, ví, kde jsou naše hranice. Je s námi. Je blízko nás, když zjistíme, že něco je nad naše síly. Je s námi také tehdy, když ještě jen přemýšlíme nad tím, co zvládneme. Je s námi, i když ho často zanedbáváme, opouštíme. Přestože je to pro něj zřejmě bolestné, on si stojí za svým a stále znovu a znovu opakuje: „Budu s tebou a neopustím tě.“
Po těchto slovech pak zaznívá Boží výzva:
2. Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se.
Poté, co nám Bůh nabízí svou neustálou přítomnost, nás vybízí k tomu, abychom byli silní a odvážní. Sílu a odvahu – přesně to si žádají všechny nově věci. Myslím si, že sami sebe už tak trochu známe a víme, že se těm novým krajinám – tedy radikálním změnám – raději vyhýbáme. Je to totiž tak, že to staré známe, ale právě to vyzkoušené se nám zdá být lepší. A i když často reptáme a kritizujeme, nemáme odvahu vykročit jinak, jiným směrem. V našem textu se však třikrát opakuje totéž: „Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se.“ A já bych se právě u toho nyní rád pozastavil.
Te słowa skierowane były do Jozuego, który wprowadzić miał lud izraelski do ziemi obiecanej. Przed nim stały trudne zadania, na jego barki włożył Bóg odpowiedzialność i właśnie w takich sytuacjach napewno pojawić mogą się w życiu człowieka różnego rodzaju dylematy i obawy. Mogą pojawić się wymówki, ale czy to właśnie jest na miejscu? Bóg daje nam przecież wszystko, ocokolwiek go poprosimy, obiecuje dać nam również siłę i odwagę do spełnienia trudnych zadań, do podejmowania trudnych decyzji. Stoi przy nas w pracy, w rodzinie, w służbie na winnicy Pańskiej!
Ale tej siły i odwagi trzeba nam często również w związku z innymi sytuacjami, przed które jesteśmy stawiani – w chwilach, kiedy dosłownie nic nie możemy zmienić – w chwilach, kiedy przyjdzie nam np. przyjąć upośledzone dziecko/ pogodzić się z chorobą fizyczną albo psychiczną bliskiego człowieka/ unieść to, że nazawsze opuścił mnie bliski mi człowiek.
Takie sytuacje kosztują nas napewno więcej sił i odwagi, aniżeli cokolwiek innego. Bóg zapewnia nas jednak o tym, że również w tych etapach życia pragnie być blisko nas. Dlatego w swoim słowie często zapewnia nas: Będę z tobą, dokądkolwiek pójdziesz. Nawet, gdyby twa droga prowadziła ciemną doliną cienia śmierci, przez ból, czy cierpienie, nawet, gdyby wydawała ci się absurdalna, nie opuszczę cię, ale będę z tobą. Nawet gdybyś nie poszedł tam, gdzie miałeś pójść, nie opuszczę cię.
Obietnice, których udziela nam Bóg, niosą w sobie siłę, bo jest wspaniałe wiedzieć o tym, iż cokolwiek Bóg powie, to również uczyni. Zapewnienie o tym znajdujemy w 4. księdze Mojżeszowej (23,19). Tam zapisane są takie oto słowa: „Bóg nie jest człowiekiem, aby nie dotrzymał słowa, ani synem człowieczym, aby żałował. Czy On powiada, a nie czyni, i mówi, a nie spełnia?”
Mówiliśmy o obietnicy, o powierzeniu, teraz zostaje jeszcze trzecia, ostatnia rzecz – instrukcja:
3. Nie odstępuj od zakonu. – innymi słowy: Uważaj na zasady!
Wiele rzeczy będzie cię zwodzić, abyś nie ufał Bożemu słowu, abyś uczynił jeden mały kompromis – wybrał mniejsze zło. Niczego więcej nie trzeba a stracimy wiele! Jeśli przerwiemy kontakt, przestaniemy rozumieć – to może nas to kosztować cały potencjał siły, odwagi i stabilności!
W chwili, kiedy wyobrazimy sobie cały nadchodzący rok, napewno możemy być napełnieni niepewnością oraz obawami. Jeśli jednak zrozumiemy, że Bogu na nas zależy i nadal będzie zależeć, wszystko to może się zmienić.
Bóg, o którym każdej niedzieli słyszymy, z którym (wierzę – codziennie) spotykamy się na kartkach Pisma Świętego, jest bowiem stale tym samym Bogiem, który przed dwoma tysiącami lat przyszedł do naszego świata w postaci małego dzieciątka – niemowlęcia, aby wraz z nami wzrastać, aby z nami kroczyć i pójść tam dokądkolwiek pójdziemy.
Przyszedł na naszą ziemię, aby zrozumieć wszelkie nasze kryzysy życiowe. Jest z nami i będzie z nami dokądkolwiek pójdziemy. Nie zostawi nas nigdy samych. Obdarzy nas siłą i odwagą, abyśmy potrafili uczynić to, czego od nas oczekuje.Jego obietnice są stale aktualne. O tym pamiętajmy również w tych dniach Nowego roku, który dziś otwiera się przed nami! Amen.
