Kázání pronesené vojenským kaplanem Boleslavem Firlou
dne 19. listopadu 2023 v Neděli pokání
Členem židovské rady byl muž jménem Josef, člověk dobrý a spravedlivý, který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a činem.
Pocházel z židovského města Arimatie a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.
(Lk 23,50-51)
Blížíme se ke konci církevního roku, před námi je adventní období. Svým obsahem nás tyto poslední neděle vybízejí k jakési reflexi nad našim vztahem ke Spasiteli a zároveň k vytrvalému očekávání na příchod Pána Ježíše Krista.
Musím přiznat, že text, který jsem přečetl, mě velice oslovil. Jde o dva krátké verše z Bible, které nám přibližují jednoho člověka jménem Josef. Dozvídáme se o něm, že byl členem židovské rady, že byl spravedlivým a dobrým člověkem a pocházel z Arimatie. To, co mě však oslovilo nejvíc, byl závěr textu:
Josef patřil k těm, kteří očekávali Boží království.
Josef žil v době očekávání prvního příchodu zaslíbeného Mesiáše. Žil v době, kdy Pán Ježíš Kristus působil na této zemi. Myslím si, že jeho slova a vůbec celé Kristovo dílo bedlivě sledoval a zároveň o něm přemýšlel. V Bibli máme i zmínku o tom, že nesouhlasil s rozhodnutím židovské rady, která vydala Pána Ježíše Krista na smrt. V době, ve které žil, zároveň očekával, že se naplní Boží zaslíbení o příchodu Mesiáše. V tom nám je dnes velkým příkladem. Měla by to pro nás být motivace, abychom i my vytrvale očekávali na Ježíše Krista, na vyplnění Božích zaslíbení.
Položme si otázku: Na co nebo na koho očekáváme? Umíme čekat? V životě každého z nás je totiž důležité učit se čekat, až přijde Boží čas. Chtěl bych poukázat na tři osoby z Bible, kteří ve svém životě museli na něco čekat. Přemýšlejme společně nad tím, čemu nás jejich čekání může naučit.
Prvním představitelem čekající osoby byla žena jménem Chana (Anna). Jejím mužem byl Elkána. To, na co tato žena musela opravdu dlouho čekat, bylo dítě. Vdala se, měla muže, který ji miloval, ale neměla děti, po nichž nepředstavitelně toužila. Když jednou přišla se svým mužem do chrámu, vylévala svůj žal před Hospodinem. Nevíme, kolikrát se již takto modlila. Nevíme, kolikrát prosila Boha, aby jí daroval vytoužené dítě, ale určitě to nebylo poprvé, protože u modlitby plakala. Čekání Chany na Boží odpověď bylo určitě dlouhé a těžké. Byl to však čas, kdy se Chana více přiblížila k Bohu. Nakonec byla totiž ochotna za vyslyšené modlitby darovat svého potomka Bohu.
Možná i my už dlouho čekáme na to, že Bůh vyslyší naše prosby. Uvědomuji si, že čekání je obvykle velmi náročné a vysilující. Mnohdy nám může vzít schopnost důvěřovat Bohu! Důležité je však čekat, a v tom čekání dovolit Bohu, aby nás proměňoval. Vím, že my, lidé, čekáme mnohdy velice neochotně. Mnoho věcí chceme mít hned, ale Bůh má svůj čas a ten je vždy nejlepší.
Druhého člověka, který na něco čekal, neznáme podle jména. Evangelista Jan o něm píše, že byl nemocný a již 38 let čekal na své uzdravení u rybníka Bethesda. Voda z tohoto rybníka byla považována za léčivou pro toho, kdo do ní vstoupil, jakmile se rozvířila jeho hladina. Tento muž čekal u rybníka 38 let, ale pokaždé, když se voda zčeřila, našel se někdo, kdo ho předběhl. 38 let čekal a doufal, že bude uzdraven. Nakonec se dočkal. Byl však uzdraven úplně jinak, než očekával. Jednoho dne totiž k němu přišel Kristus a vyzval ho: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ On uvěřil těmto Ježíšovým slovům, vstal, vzal své lože a chodil. Jeho touha byla naplněna, byl uzdraven. 38 let čekat na uzdravení – to je neuvěřitelně dlouhá doba. Určitě existují věcí, které trápí i nás. Mnoho věcí na této zemi nás sužuje a bolí. Naše nemoci nás často doslova svazují. Dotýkají se i našeho okolí a našich blízkých. V takových chvílích je však důležité čekat na Boží odpověď, na Boží dotyk. Prosme za nemocné, prosme za jejich uzdravení.
Kéž by stejně jako tento muž uměli čekat na Boží dotyk, kéž nezavrhnou ve svých bolestech Pána Ježíše Krista!
Jestliže jsme sami nemocní, důvěřujme našemu Pánu, protože on má moc nás uzdravit, avšak podle své vůle a ve svém čase.
Posledním čekajícími představitelkami bylo deset panen z Ježíšova podobenství, které očekávaly ženicha. Zřejmě všichni dobře známe toto Ježíšovo podobenství a určitě dobře víme, že je to parafráze na očekávání druhého příchodu Ježíše Krista. Víme, že je velice nebezpečné usnout a zmeškat Ježíšův příchod. Proto je důležité, abychom vnímali, co se kolem nás děje, abychom vnímali znamení, která svědčí o tom, že druhý příchod Krista je blízko.
Zároveň je důležité, abychom se snažili žít a jednat obdobně jako Josef z Arimatie, o kterém mohl Lukáš ve svém evangeliu s čistým svědomím napsat, že byl člověkem dobrým a spravedlivým a patřil k těm, kdo očekávali království Boží.
