Kázání pronesené pastor Renatou Firlovou
ve 2. postní neděli dne 16. března 2025
Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal:
„Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ (Genesis)
V tomto postním období se zamýšlíme nad událostmi ze života Jákoba. Dnes se vydáme s Jákobem do neznáma – za bratrem jeho matky. Všechno, co měl rád a co mu bylo drahé, opustil. V jednom okamžiku všechno ztratil a neví, co bude dál. Na cestě z domova prožije něco mimořádného. Nad člověkem, nad kterým se zavřely dveře rodičovského domova, se nečekaně otevřely dveře nebeského domova. Před mužem, který má za sebou temnou minulost a před sebou neznámou budoucnost, se nečekaně otevírají úplně nové dveře. Jak je to možné? Jákob se setkává s Bohem. Ve chvíli, kdy to nejméně očekával, Bůh vstupuje do jeho života. Setkání s Bohem má pro Jákoba zásadní význam. Až do této doby o Bohu jen slyšel, neměl s ním žádnou osobní zkušenost. Nyní nastala příležitost setkat se osobně s Bohem.
Podívejme se na setkání Jákoba s Bohem ze dvou úhlů. První úhel pohledu je z Boží strany. To, co si musíme uvědomit, je, že toto setkání iniciuje Bůh. Za tímto setkáním stojí Boží oslovení, Boží iniciativa. Jákob s kamenem pod hlavou spí pod holým nebem a zdá se mu sen, a to ne zcela obyčejný. Jákob ve snu vidí to, co mu Bůh chce zjevit. Zdá se mu o žebříku, který je spuštěný seshora dolů na zem. Tento spuštěný žebřík je symbolem toho, že mezi nebem a zemí existuje spojení, které Bůh navazuje s člověkem. Není to člověk, který vystupuje nahoru k Bohu, ale Bůh, který sestupuje seshora k člověku.
Evangelium je dobrá zpráva o tom, že nás Pán Bůh hledá. Dobrá zpráva o Boží cestě za člověkem. Adam se v ráji neptal: „Bože, kde jsi?“ To Bůh zvolal: „Adame, kde jsi?“ Není to ovečka, která hledá svého pastýře, ale je to pastýř, který hledá svoji ovečku. Proto se Bůh rozhodl spustit žebřík na zem, aby hledal člověka. Ten žebřík, který Jákob vidí, není lidský, ale Boží.
Možná se ptáme: Co se stalo se žebříkem? Když totiž čteme Starý zákon, již nikde o něm nenajdeme zmínku. Je zajímavé, že o žebříku je řeč v Novém zákoně, když Ježíš připomíná učedníkům tato slova: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ Tímto slovem Ježíš prohlásil, že on je tím žebříkem, mostem mezi nebem a zemí, který překlenul propast mezi Bohem a člověkem. On se stal žebříkem, po kterém člověk může vystoupit nahoru k Bohu.
Kristův kříž je místo, kde člověk najde smíření s Bohem.
Nejdříve Bůh musel sestoupit dolů, abychom my jednoho dne mohli vystoupit nahoru. I my si společně s Jákobem musíme uvědomit jednu důležitou věc, že mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem existuje spojení, které tvoří sám Bůh. U tohoto setkání je důležité to, co Jákob vidí i slyší. Bůh mu zjevuje svůj plán. Bůh s ním počítá. Bůh mu říká: Já jsem s tebou. A to je velmi překvapující.
Bože, ty nevíš, s kým máš tu čest? Ty nevíš, kdo je Jákob? Vždyť je lhář a podvodník a ty takovéhoto člověka zahrnuješ svou přízní? Je úplně jasné, že Bůh nejednal s Jákobem tak, jak by si to Jákob zasloužil. Bůh se nad ním smiloval. Milost je naše jediná naděje. Bůh s námi nebude jednat tak, jak si zasloužíme, ale na základě své milosti. I my jsme, stejně jako Jákob, na ni odkázáni.
Při setkání Boha s člověkem je podstatné, že Bůh hledá člověka, aby ho omilostnil, a vždy dělá první krok, abychom poznali jeho milost.
A jak vypadá druhý úhel pohledu? Jde o setkání člověka s Bohem. Jak prožívá Jákob setkání s Bohem? V 16. verši jsme četli: Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ Bál se a řekl: „Jakou bázeň vzbuzuje toto místo! Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.“ Tato slova se nacházejí nad vstupními dveřmi našeho kostela.
Jákob prožívá strach i bázeň z Boží blízkosti. Doteď o Bohu jen slyšel, myslel si, že je někde daleko na nebi, ale netušil, že Bůh je mu tak blízko. Je dole, kde je i on. Zjistil, že Bůh není od něho daleko. Poznává svůj omyl. Nevěděl, že je tu Bůh! Kde? Tam, kde byl Jákob. A nejen tam, Bůh je všude, protože je všudypřítomný. Není místo, kde bychom před ním mohli uniknout. Není místo, kde by Bůh nemohl přijít za námi. On není vázaný na žádné místo. Když odejdeme z kostela domů, nenecháváme ho tu, jde s námi dnes i zítra. Jaký to má význam? Takový, že celý život můžeme prožít ve vědomí Boží blízkosti a přítomnosti. Jákob zjišťuje, že Bůh je reálný, přítomný, osobní.
V tomto setkání je kladen důraz na modlitbu. Poprvé slyšíme Jákoba se modlit. Modlitba je odpovědí člověka na Boží oslovení. Jákob se na konci tohoto setkání zavazuje k tomu, že Bohu dá desetinu ze všeho. A to je zvláštní. Od Jákoba by nikdo jen tak nic nedostal, jen tak by nevypustil minci z ruky, ale Boží milost ho zcela přemohla. Má strach z budoucnosti, ale učí se dělat první kroky víry. Poznává, že Bůh je reálný a osobní, a proto mu chce být vděčný.
Položme si otázku: Co si Jákob z tohoto setkání s Bohem odnesl? Hluboké dojmy? Silný zážitek? Víme, jak to chodí: dojmy i zážitky časem vyprchají, emoce opadnou. To, co si Jákob odnáší z tohoto setkání, zůstává navěky. Bible říká, že na věky zůstává Boží slovo. Jákob si odnáší Boží slovo, Boží slib, který zní: Já jsem s tebou. Já budu s tebou. A to Jákobovi stačí. Tento slib má nesmírný význam pro jeho další krok víry i pro jeho další život.
Jakou otázku si položíme my? Co si dnes odnášíme z Bételu? Co si odnášíme z domu Božího, ze shromáždění? Dojmy? Zážitky? Atmosféru? To všechno vyprchá možná dřív, než přijdeme domů. Můžeme si odnést to, co Jákob: Boží slovo, Boží slib. Tentýž, co dal Bůh Jákobovi, dal i nám. Ježíš před svým vstoupením na nebesa řekl:
Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.
Ať jsou tato slova i naším vyznáním!
